Всё это было, было, было

 

Всё это было, было, было,

свершился дней круговорот.

Какая ложь, какая сила

тебя, прошедшее, вернет?

 

В час утра, чистый и хрустальный,

у стен московсково Кремля,

восторг души первоначальный

вернет ли мие моя земля?

 

Иль в ноч на Пасху, над Невою,

пол ветром, в стужу, в ледоход –

старуха нищая клюкою

мой труп спокойный шевельнет?

 

Иль на возлюбленной поляне

под шелест осуни седой

мие тело в дождевом тумане

расклюет коршун молодой?

 

Иль просто в час тоски беззвездной,

в каких-то четырех стенах,

с необходимостью железной

усну на белых простынах?

 

И в новой жизни, непохожей,

забуду прежнюю мечту,

и буду так же помиить дожей,

как нынче помию Калиту?

 

Но верю – не пройдет бесследно

всё, что так страстно я любил,

весь трепет этой жизни бедной,

весь этот непонятный пыл!

 

Aвгуст 1909

Ma tutto questo è stato, stato, stato

 

Ma tutto questo è stato, stato, stato,

il vortice dei giorni s’è concluso.

Che forza, che menzogna c’è, o passato,

che possa riportarti ancora a me?

 

In un mattino cristallino e puro,

sotto le mura del Cremlino, a Mosca,

mi ridarà la terra mia natale

l’entusiasmo dell’anima iniziale?

 

O la notte di Pasqua, sulla Neva,

sotto il vento, nel freddo e nel disgelo,

una vecchia barbona con la gruccia

scrollerà il mio cadavere tranquillo?

 

O sulla mia radura prediletta,

allo stormire del canuto autunno,

beccuzzerà il mio corpo nella nebbia

piovigginosa un nibbio giovincello?

 

O in un’ora d’angoscia senza stelle,

semplicemente, fra quattro pareti,

per una ferrea necessità

m’assopirò fra candide lenzuola?

 

E in una nuova, differente vita,

dimentico del sogno precedente,

saprò tutto dei dogi e di Venezia,

come adesso di Mosca e Kalità?

 

Ma non sarà passato inutilmente

tutto quello che ho amato con passione,

tutto l’ardore, il palpito di questa

povera vita senza spiegazione.

 

Agosto 1909